Jdi na obsah Jdi na menu
 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

19. 3. 2014

 

07img_5942.jpgOdpradávna byl významný i drahovský kostel, k němuž prý už v době Jana Lucemburského proudili věřící ze široka daleka. Zděná stavba, pocházející z počátku 15. století, byla vybudována na půdorysu pravidelného kříže, a obehnána kamennou zídkou. První přestavba proběhla ve druhé polovině 16. století, ale západní část lodi s kruchtou vznikla o mnoho let později. Portál lodi je bohatě profilovaný, za hlavním oltářem má okno s gotickou kružbou. V kostele zůstaly zachovány zbytky původních maleb a kamenná křtitelnice. To platí též o náhrobcích dětí Albrechta z Úsuší a venýři s pětilistou růží, vsazeném do vnější hřbitovní zdi. Vchod na hřbitov střeží lomená branka se žulovým ostěním. V kostele bývala pěkná dřevěná soška Madony z 15. století, odcizena bohužel v r. 1958. Kousek od kostela je malá kaplička Jana Nepomuckého z roku 1883 se studánkou, jejíž voda – jak se věřilo – měla zázračné účinky. Žádný zázrak ale nepomohl před lety jakémusi tulákovi, který se ve studánce utopil. Drahov byl proslaven hojnými procesími, kterých tu bývalo i několik do roka, později též tradičními poutěmi, pořádanými první červnovou neděli, a pěknými vesnickými tancovačkami. I na místní myslivecké bály se dobře vzpomíná. V zatáčce silnice na Vřesnou stojí stará klenutá kovárna, známá i z jiných jihočeských vesniček, nepoužívaná už snad více než půl století.

 

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie

Na počátku období gotiky se připomíná v r 1359 kostel jako farní. Půdorys má podobu pravidelného kříže. Na stáří lodě poukazují zazděná uzounká okénka, z nichž jedno blíže portálu jest odkryto, loď byla v 20. století prodloužena a byla opatřena kůrem. Tentokrát byl venýř růží pětilistou zdobený, do půlkruhu zakončený, z kostela vzat na gotickou formu přeměněn a do hřbitovní zdi zasazen. Růžice tato jakož ony na klenutí presbytáře ukazují, že kostel od pánů  Hradce v druhé polovice 16. století byl značně přestavěn a při tom sklenut, dříve měl rovný strop. Do té doby padá  též kobka na jižní straně ve způsobu hvězdy sklenutá. Založení presbytáře třemi stranami nepravidelného osmihranu zakončeného a opěrnými pilíři zesíleného pochází z doby pozdní gotiky, jest tedy jen o málo starší. Valená klenba sakristie náleží novější době. V lodi, do níž vede bohatě článkovaný gotický portál objeveny zbytky nástěnných maleb, starších než klenutí: sv. Antonín modlící se k Punu Kristu, sv. Barbora mezi 2 věžma a sv. Kryštof s rakem u nohou. Jediné okno za hlavním oltářem má částečně zachovalou gotickou kružbu: šestilist. Hlavní zdi, jak presbytáře, tak i lodě jsou zesíleny. Nová dřevěná věž stojí nad pravým ramenem křížového půdorysu. Na novém hlavním oltáři s obrazem od J. Heřmana z r. 1888 stojí stará, avšak obnovená soška dřevěná P. Marie s Ježíškem z 15. století. Starší jest oltář sv. Floriána. Z votivních obrazů zasluhuje zmínky obraz sv. Bartoloměje, před nímž 2 dítky na polštáři leží. Pozoruhodny jsou: měděný kalich s rytou ozdobou a značkou růže ze 16. století a barokové cínové svícny. Před velkým oltářem ležel dříve náhrobek dvou dětí Albrechta z Úsuše, pána Valu, nyní zazděn z venku kostela do zdi. Jest ze žuly a měří 1.30 m délky a 90 cm výšky. Vytesány jsou na něm dvě děti, nápis je však nečitelný. V kobce před hlavním portálem leží stará kamenná křtitelnice, zbytky z kružeb z oken zdejšího kostela, svorník a cihlová žebra z někdejšího kostelíka ve Vřesné (?).

 

Madona Drahovská

Jak velká je důvěra našeho lidu v mocnou ochranu Matky Boží, dokazují nám i dějiny kostela Nanebevzetí Panny Marie ve farní vsi Dra.hově u Veselí nad Lužnicí. Již r. 1359 připomíná se drahovský kostel jako farní. Dle staré pověsti byla drahovská svatyně již tehdy poutním místem, ježto na jejím oltáři se nacházela milostná soška mariánská, k níž lid za krále Jana Lucemburského se utíkal v době velkého sucha a neúrody. A hle, právě v oněch trudných dnech, kdy drahovský kostel plnil se zarmouceným lidem okolním, ukázal se za kostelíkem pramen čisté vody , kterou choří a neduživí poznovu nabývali zdraví. Mimo jiné nabyl zde zraku i hoch, jemuž dle legendy se zjevila Královna nebes s láskyplnými slovy: "Vidíš mne, dítě mé?" V tom okamžiku prohlédl chlapec, neboť jeho oči byly uzdraveny. Vděčný lid vyklenul i nad léčivým pramenem kapličku, kterou spatřujeme v Drahově podnes. Za časů husitských válek zle řádili tak zv. "naháči" čili Adamité v okolí města Veselí n. Lužnicí a též v drahovském poutním kostele. Sošku Královny nebes před nimi ukryl tehdejší plebán Jan a nevyzradil ji ani, když jej k lípě přivázali, škrtili, až ho upálili. Drahovský kostel po těch utrpeních osiřel, byl bez kněze. Zato usadil se zde poustevník, avšak jeho nástupci pro větší bezpečnost až u Vřesné, kdež jeden z nich ukryl v křoví sošku Matky Boží Drahovské. Odtud snad i starší název „Trnová rodička Boží“. Třebaže poutní kostel v Drahově přestal mít vlastního kněze a přifařen ke Kardašově Řečici, o obnovení poutí a uctívání mariánské sošky Drahovské získal si zvláštních zásluh jesuita Kravařský z Kravařova, proslulý misionář. Dokázal vymoci povolení od kardinála Arnošta hraběte Harracha, aby směl milostnou sošku Drahovskou korunovati, k čemuž zmíněný arcipastýř i dvě korunky pro Matku Boží a Ježíška poslal. Od té doby putovali sem ve dny sobotní a zvláště o mariánských svátcích tísícové. O veliké důvěře okolního lidu k Panně Marii Drahovské dočítáme se v třeboňském a světeckém archivu: R.1746 vzýváním Drahovské Bohorodičky nabyl opět řeči synáček Jana Brunnera, měšťana, v Lomnici, němý ze zasažení bleskem. Dne 23. října 1747 zbořil se dům urozeného pána Václ. Favortha, syndika města Soběslavě, a tak pod ním byli zasypáni lidé; vzýváním a pomocí Drahovské Ochránkyně byli však od těžkého poranění a smrti zachováni. Z vděčnosti bylo JÍ věnováno přes 50 votivních obrazů.

 

Zvony

1. největší zvon pocházel z r. 1485, byl přelit a dostal nápis: Sub officium gerenti Directore Kardachrzecncensi Dhadeo Dworzak et localista Drahleinsi Joanne Siruczek perfusa est campana anno 1831 Johann Adalbert Perner in Budweis. Rozměry: 60cm přůměr, 50 cm šikmá a 52 cm kolmá výška, 12 cm koruna.

2. prostřední zvon má barokní ornament, obraz Krista Pána na kříži a nápis: Josephus Haag gossen in Budweis 1716. Rozměry: 63 cm průměr, 47 cm šikmá, 49 cm kolmá výška, 12 cm koruna.

3. nejmenší zvon s obrazem P. Marie a listem akantovým má nápis ve dvou řádcích: „1653 ist diese Glocken zu der Ehre Gottes und unser lieben Frauen gossen worden“ a dole: „Durch das Feuer bin ich gelossen, Simon Drndorfstfer in Budweis hat mich gegossen. Rozměry: 55 cm průměr, 43 cm šikmá a 45 cm kolmá výška, 10 cm koruna.