Jdi na obsah Jdi na menu
 

Kostel Nejsvětější Trojice

18. 3. 2014

2img_5878.jpgKostel stojí na skalním pahorku nad vesnicí Hamrem. Z kamene jej r. 1581 postavil pan Albrecht z Osuší na Hamru – Vostrově a Valu ke cti Nejsvětější Trojice Boží a ku pohřbení těla svého. Do roku 1724 byl filiálním kostelem farnosti ve Veselí. Stal se kostelem farním v roce 1724, kdy při něm založil faru pan Václav Antonín Goltz z Goltzů, prvním farářem byl P. Ferdinand Angermaier. Roku 1729 přistavěna byla zákristie a kobka před hlavním vchodem do lodi. Roku 1755 byla provedena celková oprava. Kostel je jednolodní, zakončený věžičkou s křížem na vrcholu, uvnitř věžičky je zvonek sanktusník, umíráček s nápisem Slovo panie zwoltawa na wieky letha 1574. Sgrafitová omítka kostela je původní.

 

Uvnitř kostela jsou tři oltáře. Hlavní oltář Nejsvětější Trojice je ze dřeva, pozlacený, v barokním slohu, svěcen byl roku 1630. Na obraze je zobrazena Nejsvětější Trojice spolu s P. Marií, je možné se domnívat, že obraz byl přemalován a pod tímto nátěrem je zachována původní malba. Na oltáři po stranách obrazu je socha sv. Jakuba Mladšího apoštola a sv. biskupa, nejspíše sv. Vojtěcha. Mimo sloupy oltářní jsou umístěny 2 sochy sv. mučedníků, sv. Cyriaka, jáhna a sv. Víta. Oltář je ozdoben schwarzenberským erbem, který je však z pozdější doby než vlastní oltář.

 

Sv. Jakub Mladší nebo též Menší patřil k apoštolům Ježíše Krista. Byl synem sv. Kleofáše a sv. Marie Kleofášovy. Sv. Jakub Menší se stal prvním jeruzalémským biskupem a v roce 62 po obžalobě židovským veleknězem byl vyhozen z pavlače jeruzalémského chrámu, kamenován a usmrcen sochorem. Jeho památku si připomínáme spolu s dalším apoštolem Filipem 3. května. O sv. Jakubu Mladším se traduje, že byl nápadně podobný Ježíši, neboť jeho matka byla sestřenicí sv. Panny Marie.

 

Sv. Vojtěcha netřeba příliš představovat. Pocházel z rodu Slavníkovců. Roku 983 v jeho 27 letech byl vysvěcen na biskupa, po 5 letech těžké práce a sporů odchází do Itálie do kláštera Benediktinů Monte Casino a později do Říma, po pěti letech se na naléhání opět vrací do Čech, ale po neshodách odchází podruhé opět do Říma. Po vyvraždění rodu Slavníkovců Přemyslovci odchází jako misionář do Polska, kde je roku 997 ve věku 41 let zabit pohanskiými Prusy. Již za dva roky, roku 997, je kanonizován a jeho památku slavíme 23. dubna.

 

Sv. Cyriak byl jáhnem, vynikal v ošetřování mučených křesťanů a dosáhl prý i zázračných skutků navrácení zraku slepcům. Jeho činnost byla prozrazena a již jako starší muž byl roku 303 za císaře Diokleciána sťat mečem. Jeho svátek si připomínáme 8. srpna, patří mezi 14 svatých pomocníků.

 

Sv. Vít patří mezi české patrony. Stejně jako sv. Cyriak byl za císaře Diokleciána pronásledován, byl zatčen, utekl z vězení, byl dostižen a umučen. Zřejmě pocházel ze Sicílie, zemřel ve věku 12 let. Již sv. Václav mu zasvětil rotundu na Pražském hradě, pozdější katedrálu sv. Víta. Jeho svátek si připomínáme 15. června.

 

Boční oltář sv. Václava je též ze dřeva, na něm je umístěna barokní socha sv. Václava, nahoře je obraz sv. Kateřiny. Sv. Kateřina patří též ke křesťanským mučedníkům. Zemřela v 18 letech ve stejné době jako sv. Vít a sv. Cyriak a to poté, co se odmítla vdát za císaře Maximunuse Daia, vládce východní části říše. Byla velmi vzdělaná a obratně hájila křesťanskou nauku i proti císařským filozofům. Poté co se odmítla vzdát křesťanské víry byla bičována a napínána na kolo, kolo se však zlomilo, vydržela i jiná mučení a nakonec byla sťata. Často je zobrazována s kolem, její úctu velmi rozšířil císař Karel IV., patří mezi 14 svatých pomocníků a její svátek slavíme 25. listopadu.

 

Druhý boční oltář je zasvěcen P. Marii Bolestné, někde sv. Anně. Byla na něm umístěna socha P. Marie Bolestné držící na klíně Krista. Socha byla odcizena a to roku 1990 a to spolu s dvěma anděli a se čtyřmi anděli z oltáře sv. Václava. Nahoře jsou umístěny znaky utrpení Ježíše Krista.

Oltáře Nejsv. Trojice, sv. Václava a P. Marie Bolestné, jsou velmi cenné barokní práce, hlavní oltář byl vysvěcen v roce 1630, boční oltáře v roce 1661 a 1713, jedná se o vysoce uměleckou práci.

 

Na vítězném oblouku byly v roce 1997 odkryty a restaurovány nástěnné malby restaurátorem Mgr. Hanušem Jožou. Šlo již o druhé odkrytí, neboť v roce 1899 byly nástěnné malby též odkryty, aby při pozdější výmalbě byly opět zamalovány. Nástěnná malba není přesně datována, zřejmě byla provedena několik let po dokončení kostela neboť pod nástěnnými malbami bylo několikrát vymalováno.

 

Při obnově kostela roku 1899 byly nad triumfálním obloukem odkryty fresky, které se skládaly ze dvou tabulek s nápisy ve švabachu a celkem z devíti znaků v rostlinné kartuši. Jak se uvádí ve zprávě z téhož roku, plně rozeznatelný je pouze znak s rybou Markéty z Hodějova. Z toho je zřejmé, proč některé zbytky nápisů nesouhlasí s malovanými erby. Tento nesoulad vznikl pravděpodobně z neznalosti při restaurování celého vítězného oblouku. V roce 1997 byl celý vítězný oblouk s heraldickým souborem znovu velice zdařile restaurován a i přes výše popsané nedostatky restaurování z roku 1899 je jedním z nejkrásnějších soborů v České Republice.

 

Vedle erbů jsou nápisové tabule. Na tabuli vlevo je špatně čitelný nápis „Toto jsou čtyři stítové urozeného Albrechta Valovského z Usuši, který jest leta 81 tento kostel založivši první kámen do gruntu ve jménu Svaté a nerozdílné Trojice Boha otce i syna i ducha Svatého ke cti a chvále Pana Boha a ku pohřbu tělu svému všecko opatřiv a na svůj náklad vystavit a všelijaké potřeby, kteréž k tomu kostelu jsou potřebny, dal pro památku svou a ke zvelebení jeho Svatého jména též k větší cti a k většímu prospěchu nejlepšímu ….. podobojí …..“

 

Nápis v rámečku vpravo „Toto jsou čtyři štítové urozené pany Markéty Valovské z Hodějova, pro památku jeji i dítek Valovského všeho rodu panův z Hodějova“.

 

Erby z leva do prava. V kartuši bílý štít polcený, vpravo (heraldicky) tři červená šikmá břevna, to samé v klenotu na křídle. Správně má být polcený černý štít, vpravo tři zlatá šikmá břevna. Znak Valovských z Úsuší.

 

V kartuši na modrém štítě zlatý kapr kosmo položený hlavou vzhůru. Klenot tři pera barev stříbrné, zlaté a modré. Zbytek nápisu „po otci z Mnichu“. Erb je proveden správně, nápis je chybný. Jedná se o znak Šorců z Valu. Naproti tomu znakem pánů z Mnichu je na modrém štítě stříbrný kapr, v klenotu stříbrný kapr položený na tři modrá pera.

 

V kartuši štít bílý, u paty štítu červenou barvu a v klenotu náznak pštrosích per, nápis „otec Albrecht … mateři…..“ Na listině ze dne 6.5.1555, která pojednává o ručení městu a radě Budějovické za propuštění robotného Valenta Slavíčka z Kojákovic, za kterého ručí Bohuslav Valovsk ý z Úsuší a na Hamru a Tučap z Tučap, úředník rožmberský. Na listině jsou přitištěny dvě černé pečetě. Jedna má opis Kundrat z Úsuší a druhá Bohuslav z Úsuší a jeho podpis. Jedná se o tuto druhou pečeť, která má shodné prvky s erbem na fresce. Na pečeti je vyobrazeno na štítu břevno a v klenotu chochol z pštrosích per. Přikláníme se k názoru, že znak vyobrazený na fresce patřil Bohuslavovi Valovkému z Úsuší.

 

V kartuši na červeném štítě stříbrný kosmý pruh se třemi zelenými listy (srdíčky). V klenotu na červeném křídle znak ze štítu. Opis „bába Anežka po mateři z Leberka“. Znak je proveden správně, chyba v opisu. Jedná se o znak Planských ze Žeberka (Seberka – hrad u Jezeří).

 

V kartuši modrý štít, v něm kosmo položený zlatý kapr hlavou vzhůru. V klenotu zlatý kapr šikmo položený hlavou dolů. V opise „ … otec …“. Erb je proveden správně. Znak Hodějovských z Hodějova.

 

V kartuši na modrém štítě rostoucí srnec přirozené barvy. Opis „baba Markéta ……. z --toilan“ ??? Toto znamení není v naší heraldice příliš časté. Vždy je provázeno buď zlatým obojkem na krku srny, případně je krk srny proklát šípem, oštěpem nebo dýkou. Držitele tohoto znaku nelze spolehlivě určit. Je možné předpokládat, že pravděpodobně patří některému pánu z rodu z Varvažova.

 

V kartuši na zlatém štítě postava muže s holí. V klenotu dvě pera, červené a modré. Opis „ … pana … mateř z Osečan“. Správně by měl erb vypadat následovně: ve stříbrném (bílém) štítě černě oděná postava poutníka s holí, v klenotu tři pera – stříbrné, černé a stříbrné. Opis souhlasí. Znak pánů z Osečan.

 

V kartuši na modrém štítě zlaté kolo o šesti loukotích, v klenotu stejné kolo. Opis „bába Barbara po mateři …..“. Tento erb je velice rozporuplný. Figura na štítě má zaplnit celé pole štítu. V daném případě je kolo evidentně umístěno v horní polovici štítu, čímž vzniká dojem, že v dolní polovici štítu byla původně další figura. Toto uspořádání se v naší heraldice nevyskytuje. Jedno kolo na modrém štítě bylo znakem rodů z Kdova, z Mařic, z Rožďálovic, z Pochobrad, Důbra z Nebovid a Mičana ze Sulislavic. Mohlo se také stát, že při restaurování byla zaměněna růže za kolo a dvě zlaté růže na modrém štítě měli Ružencové ze Želetavy a také Ostrovec a Strachota z Kralovic, ovšem ti s jiným klenotem – šest per. Ze současného stavu nelze určit majitele znaku.

 

Erb posazen na vrcholu oblouku. Na bílém štítě tři černá břevna a zbytek opisu „…. z Seberka“. Tento erb náleží rodu Vrchotických z Loutkova kdy Burjan si roku 586 vzal za manželku Annu Valovskou z Úsuší a tím získal Val i Hamr. Zároveň datuje vznik fresky mezi rok 1586 až 1598. Takže opis je chybně a na přilbici chybí klenot – černý kohout. Znak Vrchotických z Loutkova.

 

Další heraldická výzdoba se nachází na náhrobku vsazeném do zdi, a to Albrechta Valovského z Úsuší, který je výtvarně velice dobře proveden a navíc velice dobře zachován. Na vedlejším náhrobníku dětí Petra Loubského z Lub a jeho manželky Kateřiny rozené Karlovny ze Svárova se nachází dodatečně  vsazený kámen se dvěma erby. Levý (heraldicky pravý) je znak Karlů ze Svárova, tj. na štítě telecí hlava a klenot křídlo, na pravém znaku je dvouhlavý orel a klenot rozložená křídla. Tento znak patří Václavu Markovi Gerhardu ze Seeberka a Načeradce. Jeho otec Gerhard Jaque,, velitel chebské posádky, který padl roku 1676 v tažení proti Švédům měl v držení hrad Seeberk – Ostroh. Tento hrad se nachází přibližně 12 km od Chebu. Načeradec je tvrz asi 7 km od Vlašimi, kterou koupil roku 1677 Václav M. Gerhard a potom se psal ze Seeberka a Načeradce. Seeberk – Ostroh nemá nic společného se Žeberkem (hradem u Jezeří).

 

Rod Valovských z Úsuší pochází z tvrze a vsi Úsuší, nedaleko Sedlčan, dnes již zaniklé. Rod používal ve svém znaku v levé polovině štítu kosmé nebo rovné pruhy (břevna), pravá polovina byla prázdná. Jednotlivé rody používaly různých barev. Klenot je křídlo se znamením ze štítu, nebo chochol. Též se vyskytuje ve štítu kapr (Šorc z Valu), nebo tři kapři (Jarohněv z Úsuší – úředník na Třeboni).

 

Kazatelna v presbytáři je dřevěná, bohatě zdobená, zakončená stříškou a zářivými paprsky které představují Ducha Svatého. Do kazatelny se vchází ze zákristie.

Křtitelnice je kamenná, zakončená dřevěným víkem, na ní byla umístěna soška sv. Jana Křtitele, která byla též odcizena.

 

Na druhé straně je kamenný náhrobek rytíře Albrechta Valovského z Osuší na Hamru-Ostrově a Valu, jež zemřel 15.5.1595. Na náhrobku je nápis LETHA PANIE 1595 DEN PONDIELI PO HOV SESLANI DVCHA SWATEHO VMRZEL GEST VROZENI PAN ALBRECH Z OSVSI NA HAMRU WOSTROVIE A WAL TVTO GEST TIELO GIHO POCHOWANA. Náhrobek je ze žuly, znak v něj vsazený je z bílého vápence. Vedle je menší náhrobek s nápisem TVTO ODPOCZIWAGI W PANV VSNVLE DIETI ANTONIVS BERNARD A ROZALIA PRVNÍ LETA 1663 8 DNE MIESIECZE LISTOPADV DRUHALETA 1666 DNE 6. MIESICZE SRPNA POHRZ BENE DIETI VROZENEHO PANA PETRA LAVBSKEHO Z LVB A VROZENE PANI KATERZINI LAVBSKE ROZENE KARLOWNI Z SWAROWA.

 

Chór je umístěn na dvou kamenných sloupech, má dřevěné zábradlí, vchází se na něj po dřevěných schodech. Chór byl postaven roku 1893. Varhany jsou nové z roku 1920.

 

V lodi je celkem 6 oken, přičemž nejcennější je zmenšené okno nad zákristií, v němž jsou zachovány tabulky skla v olověných rámečcích. Dále jsou zde obrazy křížové cesty a několik sošek.

 

Zákristie je klenutá s kamennou dlažbou, přistavěná k presbytáři r. 1729.

 

Nad vchodem do lodě je podle pramenů v maltě vyškrabáno Winzenz Baumeister dieser Kirchen. Martin Georg Saxonie viatricus et vitri pictor. Tento nápis však díky přístavbě vchodu není vidět.

 

Vedle kostela je věž, dole kamenná, nahoře dřevěná, se čtyřstrannou střechou, pokrytou šindelem. Starší zvony byly sebrány v rpvní světové válce, nyní je ve věži umístěn pouze jeden zvon. K věži je přistavěna malá kaple s oltářem sv. Anny. Okolo kostela je farní hřbitov, obezděný kamennou zdí.

 

Naproti kostelu je barokní fara z roku 1724. V prvním poschodí nachází se prkenný strop malovaný s barokními ornamenty.

 

Nedaleko odtud je kaplička Sv. Antonína Paduánského. Kaplička stála již v 17. století a kdysi byla i mešní kaplí.

 

Sepsal Ing. Miroslav Šimek

 

 

Náhledy fotografií ze složky Kostel Hamr