Naše veselská farnost a její lidé
4. 4. 2015
Život je společné dílo lidí. Lidé dobré vůle tvoří, někdy i přes své osobní statečné zápasy s vlastními chybami (chybami se člověk učí a roste), krásný, dobrý život nejen pro sebe, ale především pro ostatní. Každý na svém místě obdarovává ostatní svými dary. Počítá se všechno, i každý úsměv, vlídné slovo, podaná ruka…
U nás na faře máme tohle všechno a navrch moudrost a Světlo, které nám nedovolí zabloudit. To místo setkávání srdcí tvoří konkrétní lidé, bylo by škola si toho nevšimnout. Kroniky jsou důležitá věc pro uchování paměti pro budoucnost, ale suché statistické údaje o opravdovém životě vypovídají jen málo. Chtěla bych tedy jako farnice napsat pár slov o našem dosavadním faráři a teď i českobudějovickém biskupovi.
Otec Vlastimil Kročil (ve Veselí od r. 1997), kněz, který vtiskl zdejšímu farnímu životu neopakovatelný ráz. Člověk, jehož pracovitost je v širokém okolí pověstná. Daroval svůj život nejen zvelebení kostela, fary a jejího okolí, ale i svým lidem, svým farníkům. Jakoby ani neodpočíval. Stále na cestách mezi Českými Budějovicemi, kde působí jako vysokoškolský pedagog na Teologické fakultě JU, a dnes i jako kanovník českobudějovické kapituly, veselskou farností, která nemá svým čilým životem v okolí obdoby, a svěřenými venkovskými farnostmi (Sviny, Hamr, Dráchov…) Na cestách mezi farníky, ať už potřebnými (návštěvy nemocných v nemocnicích i doma) nebo přátelskými a povzbuzujícími v rodinách. Díky jeho organizačnímu talentu, odvaze a neúnavné práci (jeho farníci ho dobře znají v montérkách) jsou dnes všechny jemu svěřené objekty opravené z grantů EU, ale i nemalou měrou ze sbírek, které organizuje mezi svými lidmi (v současné době sbírka na opravu zvonů). Dokáže probudit v lidech i přes občasné „brblání“ radost ze společně vykonané práce a jejího výsledku.
Jeho dar preciznosti, pečlivosti a důslednosti všechny učí pokoře a trpělivosti. Kázání nezapřou vysokoškolského učitele. Jsou přímočará, ze života, ale i hluboká intelektuálními vědomostmi. Často zasáhnou přímo kořen věci a to se dotýká i skrytých strun v srdcích posluchačů. Jeho přímá láska k lidem je vždycky léčivá…
Má opravdu rád lidi a tak farnost stále žije bohatým pulsujícím životem. Nejen lidi, ale i květiny. Fara je každý rok od časného jara do pozdního podzimu v neuvěřitelné záplavě krásných květů. Potěšení pro oči i balzám pro duši. Často ho můžete zahlédnout s konvemi vody, jak si se svými kytičkami povídá…
Má rád děti. Ví, že trochu si zazlobit patří k životu, tak jako dýchání. Znáte snad jiného faráře, který svým asistentům a dětem z náboženství při akci „Noc na faře“ vaří kakao a čte pohádku na dobrou noc?
Má dar nalézat a obklopovat se lidmi pracovitými, spolehlivými, vnitřně krásnými, kteří jsou opravdovými pilíři farního života a tvoří nezištně tzv. „farní tým“, bez kterého by to nešlo… Lenka Jelínková
Má dar nalézat a obklopovat se lidmi pracovitými, spolehlivými, vnitřně krásnými, kteří jsou opravdovými pilíři farního života a tvoří nezištně tzv. „farní tým“, bez kterého by to nešlo… Lenka Jelínková
Článek je uveden v časopise Setkání 4/2015