Nebude to snadná služba
Soutok Nežárky a Lužnice si pro sebe brzy ráno nárokuje vodní ptactvo. Z mlhy se ozývá kejhání hus, křik racků – a co dalšího? Jakési bubnování...
Zevnitř budovy za řekou se ozývá skandování a potlesk – to trenéři a rodiče povzbuzují mladé hokejisty při žákovském turnaji. Místní Lokomotiva Veselí nad Lužnicí právě vstřelila branku. Potlesk se za pár minut ozve i v jiné budově, jen pár set metrů vzdálené. Tři stovky zdejších farníků v kostele Povýšení sv. Kříže tak ocení slova zdejšího faráře Mons. Vlastimila Kročila. Ten byl totiž jmenován českobudějovickým biskupem a se svou farností se při mši svaté o páté neděli postní setkal poprvé od chvíle, kdy byla tato zpráva zveřejněna. V kostele mluvil o bezesných nocích a Božím plánu, který za vším stojí. „Když jsem 20. září 1988 opouštěl Československo a v srdci si říkal, že svoji vlast asi už nikdy nespatřím, ani ve snu mě nenapadlo, že s tímto datem bude spojena i má budoucnost – českobudějovická diecéze byla totiž založena právě 20. září,“ vzpomínal.
Vrabci na střeše
„Vrabci na střeše vždycky něco cvrlikají. Vědělo se, že náš pan farář byl jedním z adeptů na biskupskou funkci, ale nebylo to nic oficiálního a rozhodně jsem to nevěděl od něj,“ zmiňuje starosta Veselí nad Lužnicí Ladislav Sýkora. Úplný blesk z čistého nebe nebylo jmenování Mons. Kročila ani pro mnoho farníků. Přesto to bylo nečekané. „Rok jsme se modlili za nového biskupa a až teď se ukazuje, že to pro nás vlastně znamená odchod našeho faráře,“ usmívají se. „Trochu čekat se to asi dalo. Otec Kročil byl v poslední době na mnoha akcích s našimi biskupy: v Jeruzalémě i v Římě. Předpoklady pro práci biskupa má, studoval v Itálii a pro farnost udělal kus práce,“ vypočítává veselský farník František Brůžek. Informaci o svém jmenování dostal Mons. Kročil na nunciatuře 10. března, tedy devět dnů před oficiálním zveřejněním. „Těch devět dnů pro mě bylo velmi těžkých,“ svěřil se svým farníkům. Vše zůstalo dokonale utajeno, mnoho lidí si prý do posledního okamžiku myslelo, že novým biskupem bude spíš českobudějovický P. Zdeněk Mareš. „Nebude to snadná služba – a bude se dít v neklidné době,“ je si vědom budoucí třináctý sídelní českobudějovický biskup. Vlastimil Kročil strávil ve Veselí nad Lužnicí osmnáct let. Opravil farní areál a v kostele má každou neděli plno. Ani tuto neděli to pochopitelně není výjimka. „Jak má druhého rád, člověk nejlíp zjistí až tehdy, když o něj přichází,“ podotýká členka farního společenství Lenka Jelínková. Když se s paterem Kročilem v předvečer nedělní mše na faře setkali, nikdo neskrýval dojetí. „Otec Vlastimil je vynikající manažer, nesmírně pracovitý a obětavý člověk. Daroval farnosti kus svého života, mnohokrát jsme ho zažili pobíhat kolem kostela a fary v montérkách. Umí předávat víru osobním příkladem, věnuje se rodinám, má znalosti,“ říká Lenka Jelínková.
Bude se muset rozsekat na tisíc kousků
„Celkově pokládám jmenování našeho pana faráře biskupem za dobrou zprávu, pro Veselí je to pocta. Věc má ale i druhou rovinu: přijde sem někdo nový,“ je si vědom starosta města Ladislav Sýkora. Dosavadní spolupráci s Mons. Kročilem si pochvaluje ředitelka Diecézní charity Michaela Čermáková. Věří, že na kvalitě společné práce se nic nezmění. „Nový pan biskup se chce starat o rodiny, bohoslovce i lidi v nouzi. Bude se muset rozsekat na tisíc kousků, rozdělit si čas a určit priority. Má ale bohaté zkušenost a naši diecézi zná,“ podotýká ředitelka charity. A co by novému biskupovi přála? „Aby si vždy našel dost času na modlitbu a měl otevřené srdce pro lidi.“ „Můj čas na tomto místě dozrál,“ uzavřel svou řeč před věřícími Vlastimil Kročil. Všichni přítomní mu věří, když říká, že na Veselí nezapomene. Nová situace bude podle něj výzvou nejen pro něj, ale také pro farnost, zda dokáže v dosavadních aktivitách pokračovat s novým knězem (jeho jméno se v tuto chvíli samozřejmě ještě neví). „Náš život by neměl stát na silných osobnostech, i ony jednou zemřou nebo odejdou jinam. Když nastane taková změna, bolest může být obrovská. Teprve pak poznáme, jak na tom jsme my sami. Potřebujeme někoho, ke komu se utíkat. Naším největším zastáncem musí být Ježíš Kristus,“ řekl Veselským jejich stávající farář. „Na závěr vás chci prosit, abyste na mě pamatovali ve svých modlitbách,“ připojil už jako nový českobudějovický biskup.
ALEŠ PALÁ - článek otisknut v katolickém týdeníku